---

Rádžajóga a buddhijóga/Praktická část

---

PRAKTICKÁ ČÁST

1 lekce

Úvodní meditace.

Pohodlně se posadíme na paty nebo se zkříženýma nohama. Zavřeme oči. V představě vyšleme z hrudníku kupředu vlny dobrosrdečnosti, jasu a lásky spolu s větou: "Kéž všechny bytosti žijí v klidu! Kéž všechny bytosti žijí v míru! Kéž všechny bytosti žijí v blaženosti!" Prožíváme každé přání upřímně a vyzařujeme je postupně vpřed, napravo, dozadu, nalevo, nahoru, dolů. Tato silná technika slouží k emocionální harmonizaci celé skupiny.

Rozcvička.

Cviky mají celkový fyzický význam, zlepšují průchodnost meridiánů a poskytují první koncentrační návyky. Zvláštní pozornost je třeba věnovat uvolňování svalů, zvýšení pružnosti svalů a šlach i ohebnosti páteře. Cviky nemají být únavné. Provádíme je tak dlouho, až se sjednotíme s jejich rytmem a pocítíme z nich radost. Zárukou úspěchu ve cvičení celé skupiny je trvale jasné emocionálně kladné ladění všech účastníků. Každý si musí uvědomit, že škodí ostatním, přináší-li do kolektivu špatnou náladu. Přicházet mezi lidí špatně naladěn je projevem sobectví. Povinností každého z nás je vytvářet pro ostatní příjemnou atmosféru.

1) Levou rukou uchopíme pravou ruku shora za zápěstí. Zvedneme ji nad hlavou. Pravá ruka je naprosto uvolněná. Pustíme ji a necháme ji spadnout bez svalového odporu. To je znamení naprostého uvolnění. Cvičení opakujeme ně kolikrát a dosahujeme tak úplné relaxace a uvolnění svalů. Totéž opakujeme s druhou rukou.

Mezi psychickým napětím (stresem) a neuvědomělým svalovým napětím existuje určitá závislost. Jakmile vznikne psychické napětí, následuje hned i napětí svalové. Budeme-li usilovat o to, abychom odstranili svalové napě ti, kde ho není zapotřebí, můžeme zpětnou vazbou oslabit nebo dokonce odstranit psychické napětí.

2) Postavíme se na levou nohu, pravou skrčíme, spojenýma rukama ji uchopíme odspodu za chodidlo a přitáhneme ji k tělu. Ruce náhle rozpojíme a nohu necháme spadnout zcela volně, bez svalového odporu. Totéž opakujeme s druhou nohou.

3) Mírně se nakloníme doprava, aby pravá ruka volně visela a nedotýkala se těla. Prsty držíme zlehka u sebe. Uvolníme svaly v rameni a představíme si, že ruka je provázek, na jehož konci je přivázaný kámen. Střídavým podřepem a vzpřimováním rozhoupeme ruku dopředu a dozadu. Rozkmit zvětšujeme, až se rameno stane středem kruhového pohybu. Celá ruka při tom zůstává zcela uvolněná. Totéž opakujeme s druhou rukou.

4) Předpažíme. Nataženýma rukama máchneme vpravo co nejvíce dozadu, totéž vlevo. Střídavě opakujeme.

5) Hlavu skloníme k jednomu rameni a začneme jí otáčet kolem dokola. Totéž na druhou stranu. Pohyb je pomalý a opatrný.

6) Hlavu necháme vzpřímenou. Pohybujeme jí do kruhu, aniž bychom tvář otáčeli do stran, jako bychom bradou roztáčeli ruční kávomlýnek. Snažíme se udržet ramena téměř bez pohybu a nenapínat svaly na krku.

7) Propleteme prsty rukou, dlaně obrátíme při vzpažení vzhůru. Ukláníme se do stran pouze v oblasti hrudní páteře. V kříži zůstane páteř nehybná.

8) Předchozí cvik opakujeme s tím rozdílem, že se ukláníme v pase (ohyb nastává v křížové oblasti).

9) Pánví pohybujeme ze strany na stranu, aniž bychom pohnuli oblastí pupku. Cvik provádíme s uvolněnými svaly trupu. Pánev při tom nevystrkujeme a nohy zůstanou natažené.

10) Sedneme si vzpřímeně s nataženýma nohama. Pravou ruku podvlékneme pod pravou nohu, ohneme ruku v lokti (ruka směřuje od těla). Noha je zavěšena kousek nad kotníkem. Svaly na noze zcela uvolníme. Levou rukou uchopíme prsty pravé nohy a intenzivně otáčíme nohou v kotníku. Snažíme se v něm dosáhnout pocitu tepla; jako bychom se dívali do kloubu vnitřním zrakem; soustředíme sem i sluch. Snažíme se v kloubu spatřit bílé světlo. Totéž provádíme s druhou nohou.

11) Položíme pokrčenou pravou nohu na levé stehno a obrátíme ji chodidlem vzhůru. Ruku položíme na koleno a jemně jím kmitáme směrem k zemi. Pociťujeme-li bolest, provádíme cvik velmi jemně, abychom si nepoškodili šlachy! Totéž cvičíme s druhou nohou.

Při cvičení se soustavně koncentrujeme v pohybujících se kloubech. Každý den zopakujeme doma celou lekci. Nejvhodnější je cvičit vždy ráno. Spát chodíme nejpozději ve 22 hod. a vstáváme časně.

V zorném poli našeho vnitřního zraku se bude objevovat stále intenzivnější bílé světlo, pročistíme-li energeticky svůj organismus a naučíme-li se řádně koncentrovat.

Relaxace v poloze poloviční želvy.

Po rozcvičce si odpočineme v pozici (ásaně), které v Indii říkají poloha poloviční želvy — ardhakurmásana. Sedneme si na paty a kolena dáme od sebe. Čelo položíme na podložku, ruce sepnuté nad hlavou natáhneme dopředu a položíme je malíkovými hranami na zem zároveň s předloktím. Tělo i myšlení zcela uvolníme. Pozorujeme, jak se nám spolu s prohlubujícím se uvolněním prověšuje břicho. Ardhakurmásana odstraňuje fyzickou i psychickou únavu. Setrváme v této poloze asi 10 minut.

Naučíme se ještě dvě ásany, ve kterých je třeba umět sedět volně, bez napětí. Toho lze dosáhnout jedině tréninkem.

Vadžrásana (diamantový sed).

Posadíme se na paty s rovnými zády. Sedět se nám bude pohodlněji, když se nebudeme opírat hýžďovými svaly, ale poněkud níže. Ruce leží volně na stehnech.

Sukhásana (příjemný sed).

Druhá pozice je sed se zkříženýma nohama. Záda držíme zpříma.

Cvičení proti vnitřnímu dialogu.

Cílem této techniky je osvobodit se od mučivých vnitřních dialogů s nepřáteli a protivníky, které si představujeme. Mnozí lidé mají ve zvyku setrvávat ve vnitřním dialogu a nebývají schopni jej přerušit ani v případě, že si uvědomují ubohost této duševní činnosti.

Lehneme si na záda a po výdechu zadržíme dech. Koncentrujeme se na tlukot srdce nebo na samovolný pohyb hrudníku. Sugerujeme si, že se nám nechce dýchat. Nebojíme se, že se udusíme. Jakmile se objeví silná potřeba nádechu, nadechneme. Vše vykonáváme nenásilně. Po cvičení pocítíme úlevu od dominujících myšlenek a od negativních emocí, které je doprovázejí. Objevuje se možnost přepnout myšlení na něco skutečně užitečného. Toto cvičení nemusíme praktikovat pravidelně; používáme je pouze tehdy, považujeme-li to za nutné.

Nežádoucích myšlenkových dominant a vnitřního dialogu se zcela zbavíme tím, že se naučíme převádět koncentraci z ádžni do jiných čaker.

Šavásana.

Používáme ji k uvolnění těla a myšlenek. Lehneme si na záda, ruce podél těla dlaněmi nahoru nebo na malíkových hranách, nohy mírně od sebe. Ležíme pohodlně, nic nás nesmí rušit. Uvolňujeme tělo počínaje prsty na nohou. Představíme si rovinu kolmou k ose těla a posouváme ji tělem od prstů na nohou směrem k hlavě. Za rovinou nezůstává žádné napětí. Ztrácí se veškeré pociťování těch částí těla, které zůstaly za ní. Vzdáváme se jich, myslíme si: "Není to moje, není to moje!" Jestliže se opět objevují pocity v těch částech těla, kterými už rovina prošla, vrátíme se k nim ještě jednou. Když se rovina posune za hlavu, mohou se dostavit následující základní stavy:

Vědomí (sebeuvědomování) mizí. Jako bychom se propadali do hlubokého spánku, ale není to spánek. Vědomí se vrací obvykle za 18-20 minut. Cítíme se zcela odpočati, máme příjemné pocity. Nebudeme prudce vstávat, užijeme si toho blaženého stavu.

Druhý stav: vědomí se udrží, nastoupí úplný klid. Vstoupíme vnitřním zrakem do svého těla. Vidíme světlé a tmavší skvrny a části těla. Šedá a černá barva značí poruchu v jedné z energetických úrovní, které odpovídají akutním nebo ještě skrytým stadiím nemoci. Vynasnažíme se jakoby hráběmi vyhrabat všechno temné na hromádku a vyhodit za hranice těla. Je to výtečné cvičení pro rozvíjení schopnosti koncentrovat se.

Mohou vznikat i jiné zajímavé stavy.

Šavásanu cvičíme denně doma na závěr sestavy. Tato technika poskytuje organismu nejen hodnotný odpočinek, ale také snímá energetické gradienty, které vznikají jako důsledek cvičení (mohou vznikat v případě ještě nedostatečně průchozích meridiánů). Těm, kteří špatně usínají, doporučujeme provádět šavásanu před usnutím přímo v posteli. Během dne je však vhodnější cvičit šavásanu na podložce na zemi.