---

Rádžajóga a buddhijóga/7 lekce

---

7 lekce

Úvodní meditace.

Psychofyzická cvičení.

Meditace Latihan a spontánní tanec.

Relaxace.

Mantry.

Existují určitá spojení zvuků (různé mantry), jejichž zpívání napomáhá rozvoji čaker tím, že vzniká rezonanční bioenergetická vibrace. Mantra pro sahasráru — ám...

ádžňu-vóm...

višuddhu — hám...

anáhatu — jam...

manipúru — rám...

svádhišthánu — vám...

múladháru — lam...

Všichni zpíváme tiše, táhle, jemně, poměrně vysokou frekvencí (fistulí) a soustředíme se v čakrách. Vstupujeme do nich zezadu, jako bychom pronikali do otvorů nebo výklenků.

Zopakujeme celý cyklus manter několikrát. Dosáhneme výrazného pocitu rezonančních vibrací ve všech čakrách.

Cvičení praktikujeme denně. Nemáme-li možnost zpívat mantry hlasitě, dělejme to v duchu, ale až se je naučíme výrazně zpívat nahlas.

Poznámka: Práci s anáhatou trvale věnujeme maximalni pozornost; už jen tím se náš život stane světlejší a radostnější.

Šavásana 15-20 min.

Meditace Pohled z vesmíru.

Stojíme se zavřenýma očima.

Máme nějaké nepříjemnosti? Nesnášíme se s někým? Nemůžeme něčeho u někoho dosáhnout? Někdo se podle našeho názoru špatně chová? Vyšleme v představě paprsek vzhůru do nekonečna. Spolu s ním pronikneme do nekonečného prostoru vesmíru. Pohledem obsáhneme celý vesmír. Vidíme množství galaxií jako mlhoviny. Každá obsahuje mnoho hvězd. Hvězdy. Kolem každé jsou planety. Kolik jich je! Kolik nejrůznějších podmínek pro existenci života! Jaké nesčíslné množství vývojových forem! Zahrneme láskou všechny živé bytosti. Zde je jedna z galaxií, která se nazývá Mléčná dráha. A v ní malinká hvězdička, jedna z miliard hvězd, Slunce. Malinkatý kousek vesmíru. Kolem této hvězdy mezi ostatními planetami se otáčí maličká planeta Země.

Podívejme se na ni. Přiblížíme se k jejímu povrchu. Několik miliard lidiček — už je shora vidíme: chodí, běhají po Zemi, žijí ve shonu, cosi dělají, o čemsi přemýšlejí, o něco se starají, někteří považují sebe a své názory za nejdůležitější. Díváme se na ně a s láskou chápeme jejich naivitu, usmíváme se jejich vážnosti a zaujatosti v jejich hrách.

Mezi nimi je někdo, kdo má tak vysoké sebevědomí, že si dovoluje ostatním poroučet, chová se jako rváč a ještě vyžaduje, aby si ho lidé vážili.

Co se s ním dá dělat? Pohladíme ho velkou, jemnou dlaní po hlavě: "Ty můj klučino! Ty ale vyvádíš!"

Napětí povolilo, nepřátelství se změnilo na laskavé pochopení.

Tato meditace ilustruje optimální zásadu, jak řešit všechny konflikty: dívat se na situaci ne ze sebe, ale zevně, třeba shora z vesmíru. Je užitečná z hlediska psychoterapeutického.

Meditace Hostina.

Nabízíme to nejlepší všem, kdo tu s námi sedí. Ty nejlepší kousky dejme tomu, koho jsme si dosud nezamilovali. Hleďme, abychom na nikoho z přítomných nezapomněli.

Teoretická část.

Abychom výrazněji prožívali štěstí a učili se jím obdarovávat lidi, vynasnažme se využít všechny možnosti k tomu, abychom se zjemnili. Nyní je nejdůležitější zbavit se hrubých emocionálních stavů, naučit se setrvávat v jemných a zároveň zpřetrhat závislost na vnějších hrubých vlivech.

Rozhodující roli v tomto procesu zjemnění sehraje práce s čakrami a později s dalšími jemnějšími strukturami organismu. Zatím si však osvojíme mimořádně důležitou metodu, jak se naladit na jemné stavy vnějšího prostředí. Naučíme se nacházet jemné v okolním životě a odlišovat je od hrubého. Srovnejme například posezení s opilou společností v zakouřené místnosti s východem slunce nad ranními mlhami a vůní ohně. Představme si jarní pupeny na větvích, zpěv ptáků a šplouchání rybek v rákosí. Už jsme měli možnost prožít v meditacích nejjemnější sílu slunečního světla.

Nyní budeme tu jasnou záři pozorovat během dne. Brzy ráno na nás dopadá nejjemnější spektrum slunečního záření, je laskavé a něžné.

Za letního poledne je sluneční zář mnohem hrubší. Večer, na závěr horkého letního dne, je atmosféra Země nasycena vlhkostí a stejně jako ve dne nepropouští jemné záření. Na jaře a na podzim, kdy výparů ze zemského povrchu ubývá, je sluneční záře v severských oblastech přibližně stejně jemná a něžná po celý den.

Je zajímavé, že v období vlády katolické inkvizice, kdy se nejvýrazněji projevil úpadek základních idejí křesťanství, krajináři přestali malovat slunce. Srovnejme si jejich plátna s obrazy takových mistrů, jako např.: Šiškin, Rubens aj.

Zkusme hodnotit z hlediska jemnosti a hrubosti různá hudební díla.

Učme se vidět v lidech jemné i hrubé. Pociťujme také rozdíl mezi jemnou sexuálně zabarvenou něhou a hrubým výbuchem sexuální vášně. Dívejme se nyní na všechno, co nás obklopuje, z této perspektivy. Ne ale tak, abychom se naučili odsuzovat, přezírat a nenávidět ty, kteří se nám jeví jako hrubí. Jde jen o to, abychom v sobě při opouštění hrubého a v přechodu k jemnému vykrystalizovali to jemné. Je radost potkávat lidi, kteří jsou vždy radostní a milující, na nikoho se nehněvají a nejsou nedůtkliví. Je s nimi tak lehce! Jsou veselí proto, že se naučili jinak přistupovat k životním potížím. Nejsou tak hloupí, že by je neviděli. Naučili se opravdové Lásce. V tom tkví Moudrost.

Budeme se nyní dívat na dojmy, které k nám přicházejí z vnějšku, jako na potravu, z níž se vytvářejí určité struktury naší existence. Jaká bude jejich kvalita, to závisí na kvalitě této stravy. Hledejme všude to jemné. Rezonujme s ním, přelaďujme se na ně. Učme své vědomí přebývat stále v jemném stavu.