Rádžajóga a buddhijóga/Jak se zbavit osobních nedostatků

Jak se zbavit osobních nedostatků

Všechny naše etické nedostatky lze hodnotit jako přítomnost záporných nebo nepřítomnost kladných vlastností.

Nectnost jsme již objevili. Ale jak se jí zbavit?

K tomu je nutno vzdát se egoistického přístupu: "Co chci, to také dělám, kašlu na všechny!..." Je nutno naučit se zájmy jiných lidí stavět nad svoje. V širších souvislostech to znamená, že je třeba žít pro druhé, ne pro sebe. Aby člověk poznal opravdovou Lásku, musí se umět obětovat a dávat, místo braní a požadavků. Láska není konfrontace, ale sebeobětování. Musíme se stát lepšími ne pouze pro sebe, ale především kvůli těm, kdo nás obklopují.

Snažme se déle myslet na své chyby, ať nás nějakou dobu potrápí. Hledejme vznik každé nectnosti, vraťme se až do dětství a sledujme, jak se rozvíjela a ve kterých činech se projevila.

Vynikající metoda je promyslet jiným způsobem znovu ty situace, v nichž došlo k chybám. Představme si také možné situace do budoucna, kde by se stejné chyby mohly opakovat. Buďme bdělí.

Není však třeba celý život plakat a kát se ze "hříchu", kterého jsme se kdysi dopustili. Smysl pokání není v tom, abychom si vyprosili odpuštění, ale abychom se naučili neopakovat své chyby.

Nepoddávejme se malomyslnosti. Pouze stav radosti dává možnost co nejlépe sloužit lidem. Radost je nezbytným atributem Lásky.

Budeme-li plakat nad jedním hříchem, půjdeme-li do sebe a uzavřeme-li se před lidmi, zapomínáme, že přemýšlet pouze o sobě a nevěnovat dostatek pozornosti lidem je největší nectností.

Ale kromě absurdního sebeponižování existuje i jiná škodlivá vlastnost — ješitnost a pýcha. Abychom skutečně směřovali k dokonalosti, je nutno radikálně se zbavit spokojenosti se sebou samým.

Snažme se zapamatovat si dvě moudrá úsloví: "Oceán je níže než všechny řeky, a proto se do něj všechny řeky vlévají" (Lao-c'). "K dosažení dokonalosti je třeba také úplné vyloučení představy o vlastní důležitosti."

Nezapomínejme na to a skromně služme lidem tím nejlepším, co v nás je.

Odstraňování etických chyb je dlouhodobý proces. Naše nectnosti mizí při patřičném úsilí jakoby ve vrstvách: nejprve dojde k hrubé očistě, potom ke stále jemnější. Každý se o tom může sám přesvědčit. Tomuto procesu napomáhá prohloubení teoretických vědomostí z psychologie, ekologie, medicíny, filozofie, estetiky atd.

Proti našim nedostatkům jsou účinné nejen metody intelektuálního boje, ale i jemné techniky, probírané v kursu psychické autoregulace.

Je to dlouhá a obtížná cesta, na kterou však stojí za to se vydat. Podle toho, do jaké míry se nám to daří, naplňuje se náš život stále větší radostí. Nedomnívejme se, že nehřešíme, i když jsme už hodně dokázali. Pravdivost těchto slov pochopíme lépe, čím dále od počátečního bodu své Cesty budeme.

Přednášky a diskuse o etice rozdělíme do prvních pěti lekcí. Teorie a praxe prvních šesti lekcí je přípravnou etapou k složitější práci. Na konci šesté lekce podáme následující výklad: